Milý človeče,

Ve své terapeutické praxi vystupuji pod profesním pseudonymem Nika Roden. Dlouhá léta se zabývám hlubinnou psychologií člověka a jeho individuálními i universálními schopnostmi vlivu na vnější svět. Skrze letitou snahu oprostit se od všeho svazujícího jsem si obnovila vědomé spojení sama se sebou – svojí duší a tím jsem se otevřela darům mé osobnosti.

​

Je mi odhalována minulost, abych správně pochopila přítomnost a učila se její tvorbě přes chápání principů zrcadlení hlubinných programů a přesvědčení o nás a vnímaném světě. Díky přijetí tohoto procesu mi byl otevřen dar uvidět, kde je ta „spravedlnost“ každého individuálního zrození člověka, jak se zrcadlí prožitky z minulosti jednotlivé duše (karma) v příbězích rodů a jak jsme spolu navzájem propleteni přes úžasnou kosmickou konstelaci vývoje vědomí.

​

Pochopila jsem, že nic není stálé a nehybné a my máme sílu vlivu.

​

Dokud však nevezmeme zodpovědnost za naše individuální bytí, tedy nevyvineme snahu o pochopení pravé podstaty svých emocí a vzorů chování, budeme jakýmisi oběťmi našich životů.

Pokud tedy upřímně chceme cokoliv změnit, musíme napřed udělat změnu uvnitř nás. Nestačí jen změna myšlení, k opravdové změně musíme prozřít naši minulost, přijmout ji na všech rovinách tak, aby se zní stal pevný základ v nás a teprve na něm stavět ten náš vysněný lepší život, lepší svět.

​

Síla je v našich kořenech.

​

Rodiče si vybíráme, abychom si vytvořili požadované vlastnosti k tomu, abychom byli schopni naplnit svůj životní cíl a úkol.

​

V rámci životní výuky jsem si vybrala oba rody z dosti těžkými zkušenostmi. Byl to však nejlepší trenažer, na kterém jsem se mohla naučit, že i přes velice bídnou startovací čáru do života může člověk prací sám na sobě vystoupit z role oběti, vzít kompletně zodpovědnost za svůj život a vědomě tvořit to, co si opravdu přeje zažívat.

​

Říká se, že rodinu si člověk nevybírá, ale opak je pravdou a pro toto rozhodnutí má naše duše své důvody. Bohužel v naší společnosti není ještě ukotveno vědomí o zásadní důležitosti komplexního vlivu přenášení zápisů v našich rodech – epigenetice, které nám přirozeně primárně předávají naši rodiče.

​

Předávání rodových „darů“ neprobíhá jen ve vědomé výchově, tedy projevených skutcích, ale i v jakési rodové „karmě“ přenášené po rodových linií, která nás v životě vědomě či podvědomě ovládá. Je to programová mapa, podle které nás řídí náš autopilot (my sami v nevědomé fázi), který nás neustále vede do opakujících se životních příběhů v našich vztazích, ve finanční hojnosti, v psychickém a fyzickém zdraví, dokud výukovou lekci daného tématu nebudeme schopni správně prozřít a integrovat do našich životů.

​

Je to vesmírná dokonalost bytí, jak příběh individuální duše (cesta reinkarnací) dokonale pasuje právě na rody, do kterých se rodíme. Všechny zátěže, všechny dary, které nám naše rody zprostředkovávají, jsou přesně podle potřeb a karmy jednotlivé duše.

​

V dnešní společnosti je trend, kdy hledáme naši sílu v různých duchovních a motivačních poučkách, moc rádi „šlechtíme koruny“ (hledáme to „něco“ nahoře), ale pořád zapomínáme na naše kořeny, skrz které čerpáme sílu a živiny pro růst. Co se děje s rostlinou, pokud není správně zakořeněná? …Ano, nemá dostatek energie pro zvládání všech cyklů života a sotva přežívá či hyne úplně.

​

Všichni trpíme tím prvotním a klíčovým strachem ze smrti, který se v naší psyché dále převléká do strachů jiných podob, a jelikož nejsme dostatečně napojeni na jeden z našich hlavních zdrojů (kořeny rodu), ovládáni strachem si energii navzájem krademe přes tvorbu toxických vztahů a různých konfliktů, či se jí snažíme dobrat přes různé závislosti.

Je to sranda zamyslet se nad tím, jak by se svět vyvíjel, kdyby alespoň polovina z nás přestala pociťovat deficity lásky a přijetí, přestala hledat uznání otců u svých partnerů a nadřízených institucí a celkově přijala zodpovědnost za celý svůj život.

​

Buďme sami sebou.

​

Ve vesmíru není nic duplicitní a dokud si člověk nedovolí prožít vlastní individualitu, nikdy nenabude té opěvované jednoty.

​

Celá má práce vychází z celoživotních zkušeností a z aktivovaných schopností.

​

Každý z nás má mnoho darů. Já sama preferuji dary individuální než jenom přijaté konstrukty technik z různých kurzů. Ty nám mohou být nápomocny, ale často díky nim zapomeneme na své vlastní jedinečné schopnosti a tím neprožijeme potenciál vlastní osobnosti. Nejenom, že obereme sami sebe o sami sebe, ale i ostatní o naše skryté dary.

​

Abychom mohli jako společnost začít více fungovat pospolitě, musíme začít uznávat jedinečnost v nás i lidí kolem nás.

​

Když si dovolíme rozpustit svazující programy o nás a o světě, dovolíme si být sami sebou, zmizí naše závislosti a deprese, protože když je člověk sám sebou, je svobodný. Nemusí už brát od jiných či se sebou kupčit v rámci aktivit, kdy za velice malou odměnu „prodává“ svoji jedinečnou a neocenitelnou esenci. Proto ten, kdo hledá ZDROJE, hledá hlavně SVOBODU, ale nikdy ji nenalezne bez toho, aniž by sám sebe osvobodil od všech pravd a mýtů o sobě, o životě, o lásce.

​

Však ten, kdo hledá upřímně a s vědomím vlastní volby, tomu je cesta ke svobodě vždy ukázána.

​

Nika Roden